Jak já to slyším Fotka

LUCIE BÍLÁ

zpěvačka

Znám tvůj trik (D. Janda – J. Krůta). Dalibor Janda a Prototyp. Supraphon

Písničku slyším poprvé, ale určitě nepatří k nejlepším, co Dalibor zpívá. Trochu je zajímavá rytmika... tu-du-du, ale jinak nic. Normální průměr. To při Hurikánovi musí každému běhat mráz po zádech. Každý zpěvák má dobré a špatné písničky. Každý je strůjcem svého štěstí a pokud si myslí, že to, co dělá, je dobré, ať to dělá. To snad stačí. Ne? Dobře, tak se mi líbí jeho hlas. Má zajímavou barvu. Takovou tady nikdo nemá. Myslím si, že by měl zpívat s pořádným bigbítem. Já nad ním nemůžu moc přemýšlet, mám spoustu starostí sama se sebou. Slyšela jsem, že zpíval šest nebo sedm let na tancovačkách v okolí Prahy. To mám také za sebou a tvrdím, že je to skvělá škola. Myslím praxe. Možná, že se v Daliborovi všechno nahromadilo a pak to vylétlo. Je zlatý, nevím, jestli by nebylo lepší jít pomaleji? Zatím tady nikdo takový nebyl a až příjde, tak bude jen napodobovat Jandu. Tak mu držím palce, aby se neokoukal!

Prodavač losů (V. Vávra – D. Hejbal). Věra Špinarová a Special. Z alba Věra Špinarová 7. Supraphon

Myslím, že se každý se mnou zhodne, že takhle by měla vypadat zpěvačka. Tuhle desku jsem bohužel také neslyšela. Je to ostuda. Já se podívám... to je čerstvá novinka? (Obal) Jé, to napsal Víťa Vávra? No vida, tak nakonec z něho bude domácí skladatel. Jako má Dalibor zajímavý hlas, Věra Špinarová má superhlas! Je z toho cítit dravost, syrovost, skoro bych řekla živočišnost. Mně se takové hlasy líbí. I když dnes Věra zpívá písničky, o kterých nevím, proč. Stejně tak by se ona mohla zeptat mě. Dobrých písniček je nedostatek. Já nevím, ale tuhle zpěvačku bych nemohla pohanit. Roky jsem si říkala, až jednou budu zpívat tak, jako ona. Ne že bych ji chtěla napodobovat. To by se mi ani nepovedlo, ale byla to ona, u které jsem si řekla – tak takhle bych to chtěla jednou dělat. Strašně se mi líbila například Marcela Králová. Šla nahoru jako blesk a najednou ticho. Zvolila si totiž muziku složitou pro lidi. Každý mohl říct, jó zpívá dobře, ale nikdo nevěděl, o čem a co zpívá. A to je strašná škoda. Je to zpěvačka par excellence. A u Věrky to s tím repertoárem také naní na dvakrát...

All My Love (J. Jones – R. Plant). Robert Plant a Led Zeppelin. Z alba In Through The Door. Swang Song

Zeppelini, nejslavnější hardrocková a heavymetaová skupina. Neumírající legenda. Mimochodem skladba All My Love. Historii kapely znám nazpaměť. Vznikla ze skupiny Yardbirds. Na ostrovech se jim moc nedařilo, zato rok po svém založení získali zlaté album v USA. V roce 1974 založili vlastní gramofonovou firmu Swang Song. Po autohavárii Roberta Planta se na delší čas odmlčují a po tragické smrti bubeníka Johna Bonhama se skupina rozpadá. Je to mezník v dějinách rocku a metalu. Že je Plant vynikající zpěvák, to snad ví každý, takže nevím, co bych o tom ještě měla říct. Jejich koncert ve filmu The Song Remains The Same jsem viděla na videu třikrát a považuji ho za největší hudební zážitek. Mimochodem tahle deska In Through The Out Door, v pořadí devátá, byla kritikou naprosto zničena. Ono je to s těmi pány těkdy těžké. Teď řeknu něco, co sem možná nepatří, ale sedí to jak vyšité. V Sovětské televizi začali dávat hudební pořady, ne tak „učesané“ jako naše hudební studio M. Normální bigbít. A dobrý. A v tom pořadu se ptají diváci na všechno, co se jim nezdá. Třeba... prosím vás, já vás poslouchám a vůbec nerozumím textům. A ten muzikant odpověděl parádně v tom smyslu, že jsou různé typy lidí. U někoho to padne na úrodnou půdu a u někoho ne.

Tváre opustených (J. Kinček – P. Nagy). Peter Nagy a Indigo. Z alba Myslíš na to, na čo ja? Opus

Petra mám ráda. Není to zpěvák, to je myslím každému jasné, ale dělá to hezky. Má nejinteligentnější texty, které jsem slyšela. Je k sobě poctivý. Davy holek od sedmi nahoru šílely, ale najdenou se to ustálilo u „třináctek“. Jak je to možné? Na Slovensku neletí a jeho popularita v Praze už také pomalu mizí. U kluků je mi to jasný. Peter je krásný kluk, tak jsou všichni naštvaní, že holky po němi šílí. Ale nechápu, proč se mu přestává rozumět? Že je to staré? Peter má pořád co říct. A co je dobré, a co špatné? Jako třeba s mým prvním LP. Vím, lidé si ho koupili. Bylo nové a oni zvědaví. Ale koupí si teď to druhé? Na tom prvním zpívám, že jsem mladá, neobjevená, hledám kluka, pak mám kluka na vojně, jsem nešťastná, pak šťastná... prostě každý text o něčem jiném, nemastné, neslané písničky. Budou mi lidé věřit na tom druhém LP? Je zajímavé, že na nedávné besedě s Citronem v Plzni první tři otázky padli na mě – jak je to se mnou a s Arakainem. Nikoho nezajímaly pitomé neposedné tenisky, ale proč nemohu zpívat s Arakainem. Ovšem s nimi zazpívám tři písničky a cítím, že jsem ze sebe dala vše, co jsem chtěla dát. A to je málo. Víc bych chtěla najít u Honzy Prokeše ve skupině Galapetr. Teď ještě pořád lidé ode mne něco čekají. Až přestanou, bude to průšvih.

Denim Blue (P. Hapka – M. Horáček). Hana Hegerová – studiový orchestr řídí Petr Hapka. Supraphon

Haně Hegerové věřím každé slovo. Úžasné muzikantské cítění. Z jejího zpěvu se na člověka přenáší naprosto strhující atmosféra. Je to paní zpěvačka s velkým hereckým uměním. Nedávno jsem ji viděla na koncertě a obdivovala její přirozenost. Na ní je vidět tvrdá životní škola. U nás bych ji mohla srovnat jedině s Hankou Zagorovou. Té také věřím.

Rage Hard (H. Johnson – P. Gill – M. O´Tool – B. Nach). Holly Johnson – Frankie Goes To Hollywood. Z alba Liverpool. Island Records

Když řeknu nářez, tak musím mluvit o této skupině. Jejich videoclipy jsem viděla v poslední době x-krát. Je to moderní, je to pro lidi. Už jenom ten název je perfektní... Frankie jde do Hollywoodu. Je to jedna z mála kapel, která hraje náročnou muziku a všichni jí rozumějí. Holly Johnson lítá přes oktávy a člověk ví, o čem zpívá. A věří mu. No paráda. Má to přesně tu energii jako metal, ale zase je to trochu jinde.

Rock! Rock! Till You Drop (S. Clark – R. Savage – J. Elliot). Joe Elliot a Def Leppard. Z alba Pyromania. Vertigo

To je kapela, která mě dovede zvednout ze židle... Def Leppard! Skupina mých snů. To jste mi udělal skutečně radost. Já mám tuhle desku natočenou na kazetu, ráno se s ní probouzím a večer chodím spát. Miluji ještě Judas Priest, ale Leppardi, to je moje krevní skupina. Sbírám tuhle muziku od doby, co jsem začala zpívat s Arakainem. Superkytary Pete Willise a Steva Clarka; Rick Allen a Rick Savage beglajt, superzpěv Joe Elliotta, aranžmá, vokály... znějící vokály. Ze zpěvu je cítit šťáva, energie. Já nemám ráda uřvaný metal, ale tohle je příjemné. A je tam vše, co má být. Zvukově se to nedá s našimi nahrávkami srovnat. Ale o tom se už tady stokrát mluvilo. Trochu podobně to u nás dělají Citroni. I když jsou dnes už profíci, mají v sobě pořád to amatérské nadšení. Jsou to živelní, dobrosrdcatý kluci, kteří to rozhodně nedělají jako zaměstnání. Zkrátka s těmi Leppardy jste mě potěšil.

Vanda a Žanda (S. Kubeš – P. Šrut). Vladimír Mišík a ETC. Z alba ETC 3. Supraphon

Teď nevím, o co jde, ale ty housle jsou krásné. Není to Hrubý? Raději se podívám. (Obal) Mišík... ETC. Samozřejmě, že kapelu znám. Přiznám se, že poslouchám jiný druh muziky. Ale není to špatné. Co k tomu říct? Trochu legrace?! Mišík nezpívá špatně, ale tady žádný zpěv není. Navíc nerozumím ani ň. Je to nesmyslně utopené. Mišík dělá poctivě, má své publikum, ale je na úplně jiné lodi. Nejvíc obdivuji Hrubého. Když hraje na housle, běhá mi mráz po zádech. Ale asi bych si tuhle desku nekoupila.